Infrastruktura - kouzelné slovíčko, které se ve správě státu rozmělňuje na desítky nesouvisejících úkolů. Tím se ovšem její budování výrazně prodražuje a není efektivní. O které infrastruktuře je řeč? O jakékoliv – dopravní, komunikační, modro-zelené, nebo třeba o technické a veřejné vybavenosti. Zdá se vám, že to nijak nesouvisí? Ale ano, stačí se podívat blíže.

Modro-zelená infrastruktura je síť prvků zohledňující provázanost životního prostředí, urbanistických řešení a klimatických problémů. Jde zejména o mechanismy pro zachytávání dešťové vody nebo její čištění. V kombinaci s rostlinami zvyšuje kvalitu půdy, biodiverzitu, stavy podzemní vody, omezuje znečištění ovzduší a erozi. Jde o významný přínos v zadržování vody v krajině i městech, působí proti přehřívání a přívalovým povodním.

Pirátská strana má v programu modro-zelenou infrastrukturu jako samostatný bod programu, protože chápeme hospodaření s vodou coby téma prolnuté do všech oborů správy kraje. Už to není jen jedna z činností odboru životního prostředí a zemědělství. Při každé investici z krajského rozpočtu je třeba na modro-zelenou infrastrukturu pamatovat, ať už jde o dopravu, správu budov, lesy, louky, místní rozvoj nebo dotační programy kraje.

Zaměříme se na zdánlivě zcela protilehlou část infrastruktury – dopravní a modro-zelenou. Civilizace vs. příroda.

Stát, kraje i obce investují nemalé částky do dopravních staveb, rekonstrukcí a modernizace dopravní infrastruktury. Jenže se ukazuje, že při realizaci staveb se často neuplatňují základní principy modro-zelené infrastruktury. A naopak. Při její výstavbě se zapomíná na množství důležitých opatření.

Příklady takových opatření při rekonstrukci ulic a silnic:

• odvod dešťové vody do zásaku a teprve přebytek vody odvádět dál z ulice
• odvod dešťové vody do podzemních nádrží, z kterých pak můžeme zalévat zeleň na ulici
• snížené obrubníky, které přivedou vodu do zelených ostrůvků
• vytvoření kaskád podél silnic při údržbě příkopů
• odvod vody ze silnice do zasakovacího jezírka
• zasakovací zelené pásy
• zasakovací parkovací místa
• průlehy v terénu

Co mají všechna tato opatření společného? Při realizaci či rekonstrukci dopravní infrastruktury, stojí už jen minimum času navíc. Stačí myslet na to, že terén nemusí být vždy pravidelně svažitý nebo rovný a v objemu investic jde jen o pár desítek tisíc navíc. Dešťová kanalizace nemusí začínat na okraji vozovky, ale až v zeleném pásu vedle ní. Ve finále to ušetří i peníze na údržbu zeleně kolem ulic.

Zjednodušeně, když už je bagr na stavbě, tak stojí minimum financí změna jeho pracovních postupů, kdy vedle silnice místo roviny vyrobí průleh, v příkopu místo souvislého klesání vytvoří kaskády, a ty se osadí stromy. Při hloubkové rekonstrukci silnice se nově položená dešťová kanalizace započne až za zásakem a do země se uloží nádrž na vodu. O co více stojí udělat obrubník v jednom místě níže a vedle při terénních úpravách nechat průleh? Přestaňme už oddělovat budování infrastruktury do samostatných projektů a mysleme komplexně. Za obdobné množství peněz získáme nesrovnatelně více muziky.

Obrázek 1: Nepropustné “tvrdé” povrchy (střechy, silnice, rozsáhlé dláždění, asfaltová parkoviště) zvyšují úroveň a rychlost odtékání dešťové vody. Prudký nárůst průtoku vody napomáhá k erozi dna toků, do podzemních vod tak přitéká větší podíl kontaminované vody a do spodních vod projde vyšší množství znečišťujících látek.

Obrázek 2: Voda teče přes povrchy jako jsou travnaté střechy, deštné zahrady, zatravněná parkoviště či filtrační příkopy. Tím se snižuje objem a rychlost odtékání dešťové vody, ta se nerozlévá po okolí a nenabaluje na sebe nečistoty. Naopak se vsakováním do země filtruje od kontaminujících složek dříve, než dosáhne spodních vod. Podzemní vody se pak lépe a rychleji doplňují.