Ekosystémové služby jsou cestou, jak hodnotit veřejný zájem při posuzování dopadů na životní prostředí. Rozvíjející se myšlenka v sobě spojuje nejen ochranu přírody samotné, ale také veřejný zájem a přínos ekosystémů pro společnost. Zavedení metodiky k hodnocení ekosystémových služeb řešíme v Národní platformě ekosystémových služeb, kde zastupuji Asociaci krajů České republiky.

Ekosystémové služby jsou ve zkratce všechny přínosy, které příroda a obecněji ekosystémy přímo nebo nepřímo poskytují lidem. Příroda nás obklopuje a od počátku lidské činnosti poskytuje zdroje materiální (potravu, suroviny, vodu), nemateriální (podmínky pro rekreaci a regeneraci sil, podněty pro kulturu) a regulační (regulace klimatu, vytváření a udržování habitatů, opylování, zvyšování kvality ovzduší, čištění vody aj.). V průběhu rozvoje společnosti jsme si z přírody brali všechno, co jsme potřebovali, i když zdroje postupně začaly docházet. S tím, jak se proměňuje náš život, stále více vnímáme, že životní prostředí není jen skříň, z níž si bereme materiální zdroje, ale pro lidi má hodnotu i to, že mohou po práci jít do přírody, na louku, do lesa. A s poznáním přírodních procesů přišlo i zjištění, že ekosystémy přináší třeba ochlazování prostředí pomocí evapotranspirace, přírodní čištění vody, samočistící funkce půdy, vliv na kvalitu ovzduší, ochlazování prostředí ve městech zelení. To jsou totiž věci, které pokud nevykoná příroda, tak si je především ve městech musíme zaplatit pomocí technologických procesů. A právě hodnocení ekosystémových služeb je cestou, jak jasně popsat přínos ekosystému, jeho hodnotu a veřejný zájem při posuzování dopadů na životní prostředí v celé škále aktivit.

Asociací krajů České republiky jsem byl vyslán do Národní platformy ekosystémových služeb, která se do budoucna stane poradním orgánem Ministerstva životního prostředí. Protíná zájmy nejrůznějších skupiny – od zemědělců, ekologů, přes povodí, ministerstva až po vysoké školy a výzkumné instituce. Pracujeme na procesech, které by umožnili v ČR určit potenciál dopadů na životní prostředí u každého záměru a monetizovat je. Podívejme se na ekonomické záměry jako je průmyslová zóna, těžba, cestovní ruch současně nejen z hlediska návratnosti investic a přímých přínosů třeba pro zaměstnanost, ale také z hlediska ekosystémových služeb jako chráněného veřejného zájmu. Nejen dopady na samotné životní prostředí, které prostě vždy budou na jedné misce vah (prostě pokud stavíte továrnu, nemůže tam zůstat biotop s mokřady), ale také dopady na fyzické a duševní zdraví obyvatel. Jakou hodnotu má to, že si lidé nebudou moci vyčistit hlavu od pracovních problémů v přírodě za jejich domem? Jaká je hodnota množství zachycené srážkové vody zachycené v daném místě, které pomůže odvrátit nebo zmírnit záplavu či povodeň?

Hodnocení služeb ekosystémů pracuje se započítáním všech externalit a snaží se určit reálnou cenu některých aktivit. Dnes se třeba pro lyžování vykácí kus lesa, to přináší ekonomický potenciál a cena se určí podle nákladů na zemní a stavební práce. Ale reálná cena by měla zahrnovat i ekosystémové služby, které zaniknou a případně vzniknou. Dnes takto uvažujeme při investicích do modrozelené infrastruktury, kdy se počítají přínosy po deseti letech versus vstupní náklady. Investice z veřejných zdrojů by měly plně zohlednit začlenění ekosystémových služeb jako součásti odpovědného zadávání veřejných zakázek a současně s nimi počítat i při nakládání s veřejným majetkem, při prodejích.