Parkovacích a odstavných ploch pro kamiony je nedostatek v celé Evropě. Například v Německu jich chybí okolo 14 000. Přitom Českou republikou projede týdně okolo 50 000 kamiónů, které mají k dispozici jen něco málo přes 2 600 parkovacích míst, a to včetně těch u čerpacích stanic. Chybí dalších 1 500 parkovacích míst. Tranzitní kamiony ale musí někde zastavit na povinné zastávky a přestávky, proto zastavují na okraji sídlišť, na parkovacích místech pro osobní vozidla, kdekoliv podél silnic. Toto parkování není bezpečné ani šetrné k vozovce, která na sídlištích nepočítá se zatížením 40 tun na vozidlo.
Nabízí se otázka, proč tedy nepřeložit náklad na železnici? Možná Vás to překvapí, ale ČD Cargo nemá kapacitu jej převézt. Meziročně nákladní doprava na železnici zažívá růst a je blízko technologického maxima. Jedním důvodem je kapacita železnice jako takové a druhým nedostatek lokomotiv a strojvůdců pro soupravy nákladních vlaků.
Zvýšení kapacity železnice je na dlouhou dobu realizace, zde může být přínosem VRT (vysokorychlostní trať), která přinese „koleje“ navíc a také zvýšená rychlost souprav znamená větší frekvenci vlakových souprav. Nákup lokomotiv je sice časově přijatelnější, ale některé tratě již nemají kapacitu na další vlakové soupravy. V neposlední řade není dostatek strojvedoucích a v blízké době bude velká část odcházet do důchodu.
Při řešení této situace lze využít moderní technologie i tzv. brownfieldy, tedy plochy, které nemají dlouhodobě využití a kdysi sloužily průmyslu či zemědělství.
Konkrétněji například ve Svoru, kde je tranzitní trasa kamionů, podle měření z roku 2016 denně 833 nákladních aut nad 10 t. Přímo vedle silnice I/9 je opuštěný brownfield po sklárně, je tedy v bezprostřední blízkosti tranzitní trasy kamionů a mohl by sloužit pro odstavení a s tím spojené služby. Pokud by byl zprovozněn, jeho provozní náklady již jsou ufinancovatelné z ceny služeb (parkování, nocleh, sprchy, bistro, servis atd.). Mohl by ho tedy zprovoznit kraj ve spolupráci s obcí a vytvořit tak i několik pracovních míst pro místní obyvatele. Zároveň by město získalo revitalizovaný průmyslový prostor po brownfieldu. Samotný provozovatel by nemusel být kraj nebo obec, ale soukromý subjekt.
Dalším příkladem je bývalá drůbežárna sousedící přímo s libereckou průmyslovou zónou. Zde by nebylo potřeba ani dlouhé trasy k propojení s touto zónou a zároveň je v blízkosti I/35, kudy tranzitní nákladní doprava projíždí. Nedošlo by k zástavbě žádné zelené plochy a minimalizoval by se dopad kamionové dopravy na místní infrastrukturu a obyvatele.
Vidím jako závazek kraje vyřešit nedostatek parkovacích míst v tranzitní dopravě v zájmu obyvatel i infrastruktury. Zároveň by se tím zvýšila i bezpečnost a zajištění samotných řidičů službami podél hlavních tahů. Kraj musí začít tyto nedostatky řešit. Můžete namítat, proč to má řešit kraj? Protože negativní dopady nedostatku parkovacích míst a služeb s tím spojených trápí především obyvatele kraje, ministerským úředníkům už to tolik neleží na srdci, a tedy není rozumné čekat na stát, který to již neřeší desítky let.
Pokud již uvedené doplníme inteligentním systémem monitoringu parkovacích míst, tak se mohou do systému zapojit i firmy, které již disponují parkovacími místy pro kamiony a tato místa za úplatu zapůjčit společnostem provozujím dálkovou dopravu. Existují dnes aplikace, které tato místa evidují a umí je rezervovat i pronajmout (uhradit on-line), a tak kamiony nebloudí po parkovištích v naději, že naleznou místo, ale přesně ví, kam směřují a mohou lépe plánovat trasy, a tím snížit i environmentální dopady. K tomu je jim v místě poskytnut servis (služby autoservisu, umývárnu, jídelnu, nocleh). Ve světě i u nás podobná střediska fungují, jedná se tedy o již vyzkoušené řešení se všeobecným přínosem, a to i v oblasti bezpečnosti.
Na „likvidaci“ brownfieldu byly v minulosti vypsány dotační programy, které by k takové realizaci bylo možné využít. Kraj by zde měl fungovat jako prostředník pro menší obce a pomoci jim s rozsáhlou administrativou, jež se k tom váže. Opět musím říct, kraj by měl sloužit jako partner obcím i státu, nikoliv být samostatnou složkou řešící jen věci ve své územní správě. Kraj propojuje obce a nejen obce na svém území, je nezbytné spolupracovat mezi kraji a i na hranicích kraje poskytovat stejné služby občanům jako v centrech kraje, pokud to je alespoň trochu možné.