Ostře sledované česko-polské bilaterální jednání skončilo, zdá se, neúspěchem. Neochota a manipulace ze strany našich severních sousedů brání smysluplnému posunu. To ovšem stojí především Poláky půl milionu eur denně a zdá se, že je to stále málo. Mezitím nadále dochází k devastaci životního prostředí na společné hranici a potlačování práv českých občanů.

turow a klara s vaskem Setkání ministryní životního prostředí ČR a Polska k výbušnému tématu hnědouhelného dolu Turów předcházela velká očekávání i mediální manévry, nicméně výsledkem jsou především rozpaky a zklamání. Nejen že ani po hodinách jednání nedošlo k uzavření smlouvy, ale ministryně Hubáčková podle všeho nijak zvlášť neuspěla.

"Smlouvu jsme probírali víc jak čtyři hodiny a k samotné dohodě na místě nedošlo. Vysvětlili jsme si některé pozice, ale bližší informace vám teď říci nemůžu," uvedla tajemně ministryně Hubáčková pro novináře a otazníky se množí.

“Věřím, že paní ministryně Hubáčková postupovala podle konsenzu z čtvrtečního jednání v Hrádku nad Nisou a neustupovala polské straně z dohodnuté smlouvy, ale nedělám si iluze, že k nějakému posunu došlo,” komentuje situaci pirátský krajský radní Libereckého kraje pro životní prostředí Václav Židek a předkládá jednoduché, leč efektivní řešení.

Zvyšme sankce, zvýšíme i ochotu Polska k dohodě

Překročíme-li stávající strop sankcí, může se to lehce polské vládě vymknout z rukou. Od neproplácení dotačních titulů v důsledku sankční politiky ze strany EU je k nespokojenosti Poláků v ostatních regionech jen krůček. Od Gdaňsku nebo Bialystoku je Turów jen přeci velmi vzdálený a jestliže kvůli neschopnosti Kaczynského vlády přistoupit na férové české podmínky pocítí dopady i tam, má populistické vedení země problém.

“Pokud polská strana nesouhlasí s podmínkami smlouvy, na které společně pracujeme už od loňského května, budu nadále usilovat o navýšení sankce za nedodržení předběžného opatření, aby začala plnit vymáhací funkci. Je to přece i v zájmu Soudního dvora EU, aby byla jejich předběžná opatření brána vážně. Zvýšení sankce tedy může vést k větší ochotě uzavřít tuhle situaci vzájemnou dohodou,” říká Židek.

Jsme v právu, dotáhněme to do konce

Informační embargo a prohlášení, že stáhneme žalobu, pokud smlouvu uzavřeme je přinejmenším chabý výstup z tak důležitého jednání. V Polsku naopak slaví dohodu, která pole české strany uzavřena nebyla, něco je tady špatně. Absurditu korunovala sama ministryně Anna Moskwová. Ta totiž na briefingu bez povolených novinářských dotazů oznámila, že s Annou Hubáčkovou mezi čtyřma očima prošla smlouvu bod po bodu a společně se dohodly na konečném ujednání s tím, že z polské strany je dohoda uzavřená. Příčetný člověk si v takovou chvíli ťuká na hlavu a Hubáčková mezitím zamířila na kobereček k Petru Fialovi, aby o navýšených polských nárocích a neochotě protistrany plnit kompenzace poškozeným českým občanům jednala se šéfem vlády.

“Nechci, aby o právech lidí na zdravou krajinu a vodu rozhodovalo to, že si Varšava postaví hlavu a my ustoupíme. Tohle není žádná symbolická přetahovaná. Tady jde o krajinu, domov a životy reálných lidí. Nesmíme zapomínat na dvě věci - povolení další těžby jednak nebylo vydané správným postupem a jednak je na naší straně i Soudní dvůr EU. Polsko zatím dostalo “jen” pokutu za to, že neplní předběžné opatření. Necouvejme z ochrany práv lidí, když to není potřeba. Jsme v právu a musíme si za tím stát od začátku do konce,” zareagovala na situaci pirátská poslankyně a členka sněmovního Výboru pro životní prostředí Klára Kocmanová.

Ta již ráno svým tweetem apelovala na českou vládu k razantnějšímu postupu:

“Ministryně Hubáčková se z jednání o Turówě vrací s prázdnou. V mezičase se důlní rypadla blíží k českým hranicím a voda od nás mizí. Je mi to líto, vláda musí přitvrdit. Nenecháme se přece vydírat, právo je jasně na straně lidí, ne na straně těžaře se špatným povolením.”