Ostře sledované česko-polské bilaterální jednání skončilo, zdá se, neúspěchem. Neochota a manipulace ze strany našich severních sousedů brání smysluplnému posunu. To ovšem stojí především Poláky půl milionu eur denně a zdá se, že je to stále málo. Mezitím nadále dochází k devastaci životního prostředí na společné hranici a potlačování práv českých občanů.

Jádro problému spočívá v záměru rozšířit a prohloubit hnědouhelný důl Turów v bezprostřední blízkosti hranice s Českem a Německem. Obyvatelé obou zemí se v některých případech již potýkají s problémem ztráty vody ve studnách a obávají se i další zátěže jako je hluk a prašnost. Polská strana nejenže o omezení těžby v dole nechce ani slyšet, ale dokonce povolilo rozšíření těžby do roku 2044, aniž by bralo české námitky v potaz. Důl v Turówě je podle představitelů sousedního státu údajně klíčový z hlediska zaměstnanosti v regionu v návaznosti na samotnou těžbu, ale i pro fungování nedaleké tepelné elektrárny vlastněné skupinou PGE. Ta je právě uhlím z Turówa zásobená a oba zmíněné podniky v oblasti dávají práci tisícům lidí.

Během kampaně se mě lidé ptali, co konkrétně chci prosadit na kraji. V programu máme hodně jasných věcí jako například obchvaty Turnova, České Lípy a Mimoně. Chtěl bych prosadit rozvoj modro-zelené infrastruktury. Ale v hlavě mám jasný cíl, jak změnit jeden konkrétní dokument – Regionální surovinovou politiku.